F.C.I.
Standard č. 116 / 20. 06. 1995 D ZEMĚ
PŮVODU: Francie
Datum publikace platného
originálního standardu: 14. 4.
1995
POUŽITÍ:
Hlídání, ochrana a
odstrašení.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina
2 Pinčové a
knírači,molossové a
švýcarští salašničtí psi,
Sekce 2.1 (dogovití molossové)
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÝ
HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bordeauxská doga patří mezi
nejstarší plemena Francie a
pochází pravděpodobně ze psů
Alanů, zvláště psů
používaných k lovu
divočáků, o nichž se zmiňuje
Gaston Phébus (nebo Fébus),
hrabě z Foix, ve 14. století ve
své "Knize o lovu":
"drží svoji kořist lépe,
než dokážou tři
chrtové". Pojem
"doga" vznikl na konci
14. století.
V polovině 19. století byly
tehdejší dogy ceněny snad již
jen v Aquitanii. Používaly se k
lovu velké zvěře
(divočáků), k zápasům
(často podle pevně stanovených
pravidel), k hlídání domů a
stád a jako pomocníci
řezníků. V roce 1863 se v
pařížském parku Jardin
d'Acclimatation konala první
francouzská výstava psů.
Bordeauxské dogy na ní byly
uvedeny pod stávajícím
názvem. Na vzniku dnešní dogy
se podílely různé typy:
toulousský typ, pařížský typ
a bordeauxský typ.
Mezi oběma světovými válkami
utrpělo toto plemeno natolik,
že bylo po válce v letech 1939
až 1945 prakticky ohroženo
vymřením; nového rozkvětu se
dožilo v šedesátých letech
20. století.
1. standard ("O povaze
skutečných dog" v: Pierre
Megnin, Le Dogue de Bordeaux,
1896
2. standard v: J.Kunstler, Etude
critique du Dogue de Bordeaux,
1910
3. standard od Raymonda Triqueta
ve spolupráci s MVDr.Mauricem
Luquetem, 1971
4. standard - nové znění podle
modelu F.C.I. z Jeruzaléma od
Raymonda Triqueta ve spolupráci
s Philippem Sérouilem,
prezidentem a předsedou
"Société des Amateurs de
Dogues de Bordeaux", 1993
VŠEOBECNÝ
DOJEM:
Typem moloss s krátkou hlavou s
konkávními liniemi.
Bordeauxská doga je velmi silný
pes s velmi svalnatou celkově
harmonickou stavbou těla. Je
spíše nízko stavěná, tzn.
vzdálenost prsní kosti od
podložky (volný prostor pod
prsní kostí) je o něco menší
než hloubka
hrudníku.
Podsaditý, svalnatý,
impozantní, vzbuzuje velký
respekt.
DŮLEŽITÉ
PROPORCE:
Měřeno od vrcholu ramene k
vrcholu sedací kosti přesahuje
délka těla kohoutkovou výšku
zhruba v poměru 11: 10. Hloubka
hrudníku přesahuje polovinu
kohoutkové výšky. Maximální
délka tlamy odpovídá třetině
celkové délky hlavy.
Minimální délka tlamy
odpovídá čtvrtině celkové
délky hlavy. U psů odpovídá
obvod hlavy přibližně
kohoutkové výšce.
CHOVÁNÍ
A POVAHA:
Jako dříve bojový pes se hodí
spíše pro hlídací účely,
které splňuje s pozorností a
velkou odvahou, avšak bez
agresivity. Je dobrým
společníkem a svému pánovi je
velmi přítulná a láskyplná.
Klidná, vyrovnaná, s vysokým
prahem vzrušivosti. Pes je v
povaze zpravidla dominantní.
HLAVA:
Mohutná, hranatá, široká,
poměrně krátká a při pohledu
zpředu trapézovitá. Podélné
osy lebky a hřbetu nosu (směrem
kupředu) konvergují.
LEBKA:
U psů odpovídá obvod lebky,
měřený na jejím nejširším
místě, přibližně kohoutkové
výšce. Feny mohou mít obvod
lebky o něco menší. Tvar a
objem lebky jsou tvořeny silně
vyvinutými spánky,
nadočnicovými a jařmovými
oblouky a příčnou vzdálenosti
mezi oběma kostmi dolní
čelisti. Temeno hlavy je mírně
konvexní. Odsazení čela neboli
stop je velmi vyjádřen; se
hřbetem nosu tvoří téměř
pravý úhel (95 - 110 stupňů).
Hluboká čelní rýha se ve
směru k týlu zplošťuje. Čelo
dominuje obličeji. Přesto je
spíše širší než vysoké.
Temeno hlavy vykazuje vrásky,
uspořádané na obou stranách
symetricky vzhledem ke středové
rýze. Tyto hluboké a zatočené
vrásky jsou volné v závislosti
na tom, zda je vzbuzena pozornost
psa.
OBLIČEJOVÁ PARTIE
Nosní houba: široká, dobře
otevřené nosní otvory, dobře
pigmentovaná, barva odpovídá
barvě masky; vyhrnutá nosní
houba ("pršáček") je
povolena, nos však nesmí být
vmáčknut do obličeje.
Tlama: silná,
široká, masitá, avšak pod
očima ne odulá, relativně
krátká; horní linie velmi
lehce konkávní s přiměřeně
vyjádřenými vráskami. Ke
špičce čumáku se tlama
prakticky nezužuje; při pohledu
shora v podstatě čtvercová. S
partií temene hlavy tvoří
hřbet nosu velmi tupý úhel,
otevřený nahoru. Při
vodorovném držení hlavy se
tupý, silný a široký konec
tlamy nachází na tečně,
spuštěné z nosní houby. Obvod
tlamy je zhruba 2/3 obvodu hlavy.
Jeho délka se pohybuje zhruba
mezi třetinou a čtvrtinou
celkové délky hlavy, měřené
od nosní houby až týlnímu
hrbolu. Dosažení těchto
mezních hodnot (nejvýše jedné
třetiny a nejméně jedné
čtvrtiny celkové délky hlavy)
je sice přípustné, avšak
není žádoucí. Ideální
délka tlamy je mezi uvedenými
hranicemi.
Čelisti: velmi
silné, široké. Bordeauxská
doga má předkus (tento předkus
je typickým znakem plemene).
Zadní strana dolních řezáků
bez dotyku před přední stranou
horních řezáků.
Dolní čelist je obloukovitě
zahnuta nahoru. Brada je dobře
vyjádřena a nesmí být ani
přehnaně přesahovat před
horní pysk, ani jím nesmí být
zakryta.
Zuby: silné,
zvláště špičáky; Dolní
špičáky jsou odsazeny a lehce
zakřiveny. Řezáky jsou dobře
řazeny, především v dolní
čelisti, kde by měly tvořit
přímou řadu.
Horní pysk:
masitý, lehce visící, lze ho
stáhnout dozadu. Při pohledu z
profilu probíhá dolní okraj
pysků lehkým obloukem. Pysky
překrývají po stranách dolní
čelist. Vpředu se okraj
horního pysku dotýká dolního
pysku, pak po obou stranách
spadá dolů a tvoří široké
obrácené "V".
Líce:
vystupující díky mimořádně
silně vyvinutým žvýkacím
svalům.
Oči: oválné,
posazené daleko od sebe.
Vzdálenost mezi oběma očními
koutky odpovídá zhruba dvojité
délce jednoho oka. Upřímný
pohled. Spojivka nesmí být
vidět.
Barva oříškově nebo tmavě
hnědá u psů s černou maskou;
u psů bez masky nebo s hnědou
maskou se tolerují poněkud
méně tmavé oči, ale nejsou
žádoucí.
Uši: poměrně
malé, poněkud tmavší barvy
než ostatní osrstění. V
nasazení se přední okraj
poněkud zvedá. Uši jsou
zavěšené, avšak nejsou
hadrovitě visící. Při
vzbuzené pozornosti přiléhá
přední okraj ucha k líci.
Dolní okraj je lehce zaoblený;
nesmí sahat dále než k oku.
Uši jsou nasazeny poměrně
vysoko, na úrovni hlavní
temenní linie lebky, jejíž
šířku ještě zdůrazňují
KRK:
Velmi silný, svalnatý, téměř
válcový. Bohatá volná měkká
kůže. Střední obvod krku
odpovídá téměř obvodu hlavy.
Od hlavy je oddělen lehkým
obloukem přiměřeně
vyjádřené příčné
prohlubně. Z profilu je jeho
horní linie lehce konvexní.
Dobře vyjádřený lalok
začíná na úrovni hrdla a
probíhá ve dvou záhybech až
na předhrudí, aniž by však
příliš visel. Krk, který je v
nasazení velmi široký,
přechází plynule v plece.
TĚLO
(TRUP)
Horní linie:
pevná, s širokým svalnatým
hřbetem; dobře vyjádřený
kohoutek; široká, velmi
krátká a pevná bedra; záď
přiměřeně skloněná k
nasazení ocasu.
Hruď: mohutná,
dlouhá, hluboká, široká,
přesahující loket. Široké,
silné předhrudí s konvexní
dolní linií. Žebra dobře
klenutá, avšak ne sudovitá ani
sražená. Obvod hrudníku musí
přesahovat kohoutkovou výšku o
25 až 30 cm.
Spodní linie:
obloukové vedení linií od
hlubokého hrudníku k pevnému,
přiměřeně vtaženému
břichu; břicho není ani
prověšené, ani vtažené jako
u chrtů.
OCAS:
Velmi silný v nasazení,
pružný. Jeho špička dosahuje
až k hleznu, ale nepřesahuje
je. Nesený visící, hluboko
nasazený; nezalomený a
nezkrácený. V klidu visí;
je-li pes v pohybu, zvedá se
ocas z této svislé polohy
všeobecně o 90o až 120o, aniž
by se točil nad hřbet a aniž
by byl zatočen.
KONČETINY
Hrudní končetiny:
Silná stavba kostí. Velmi
vyvinuté osvalení.
Plece: mohutné,
osvalení plasticky vystupuje;
lopatka uložena středně šikmo
(zhruba 45o k horizontále).
Úhel mezi lopatkou a nadloktím
je o něco větší než 90°.
Nadloktí: velmi
svalnaté.
Lokty: ležící
v ose trupu, ani příliš
těsně přilehlé ke stěně
hrudníku, ani vytočené.
Předloktí:
při pohledu zepředu rovné nebo
mírně skloněné zvenčí od
loktů dovnitř ke středu těla
- především u psů s velmi
širokým hrudníkem Při pohledu
z profilu stojí končetiny
svisle.
Přední nadprstí:
silné; z profilu lehce
skloněné; při pohledu zepředu
někdy mírně vytočené ven,
aby se tak vyrovnal lehký sklon
nadloktí.
Přední tlapy:
silné, těsně uzavřené prsty;
silné zahnuté drápy; dobře
vyvinuté a jemné polštářky;
přes velkou váhu chodí
bordeauxská doga dobře po
prstech, neprošlapuje.
Pánevní končetiny:
Podsadité, dobře úhlené
končetiny se silnou stavbou
kostí.
Při pohledu zezadu jsou
pánevní končetiny
rovnoběžné a svislé. Působí
velmi silným dojmem, třebaže
jsou pánevní končetiny
poněkud méně široké, než
hrudní končetiny.
Stehna: velmi
vyvinutá a silná. Osvalení
plasticky vystupuje.
Koleno: kloub
paralelní se osou těla nebo
lehce vytočený ven.
Bérce:
relativně krátké, osvalené,
sahající hluboko.
Hlezna:
krátká, suchá; přiměřeně
otevřený úhel hlezen.
Nadprstí:
silné, bez paspárků.
Zadní tlapy:
poněkud delší, než u
hrudních končetin; prsty
těsně semknuté.
CHODY:
Na psa molosského plemene velmi
pružné. Pružný a prostorný
krok. Dobrý posun,
vycházející z pánevní
končetiny; prostorný pohyb
hrudních končetin;, zvláště
v klusu, což je způsob pohybu,
kterému se dává přednost.
Zrychlí-li klus, má pes sklon
nést hlavu níže, horní linie
se sklání kupředu a hrudní
končetiny se ve snaze dosáhnout
dál pohybují blíže k ose
těla.
Krátký cval s poměrně
vyjádřeným svislým pohybem.
Na krátké vzdálenosti může
dosahovat velké rychlosti.
KŮŽE:
Silná a dostatečně široká.
OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti:
hladká, krátká a na dotek
jemná srst.
Barva srsti:
jednobarevná žlutá ve všech
odstínech od mahagonové až po
špinavě žlutou (isabela).
Žádoucí je dobrá pigmentace.
Malé bílé odznaky na hrudi a
prstech jsou přípustné.
Maska:
Černá maska:
maska bývá často jen málo
rozšířená; nesmí dosahovat
až na lebku. Může být
provázena lehkým
"přelivem" na lebce,
uších, krku a horní straně
těla. Nosní houba je černá.
Hnědá maska:
(staré označení:
"červená maska" nebo
"hnědočerná") Nosní
houba i okraje víček jsou
hnědé.
Bez masky: barva
srsti v odstínech žluté;
kůže se zdá být červená
(dříve označováno jako
"červená maska").
Nosní houba je načervenalá
nebo růžová.
VELIKOST
A VÁHA
Velikost: musí
odpovídat přibližně obvodu
hlavy.
Psi - kohoutková výška 60 až
68 cm
Feny - kohoutková výška 58 až
66 cm
Odchylka 1 cm dolů a 2 cm nahoru
se toleruje.
Váha: psi -
nejméně 50 kg , feny -
nejméně 45 kg.
FENY: měly by odpovídat všem
základním znakům rasy, ale
méně vyjádřeně.
CHYBY:
Jakákoliv odchylka od výše
uvedených bodů by se měla
považovat za chybu, jejíž
hodnocení musí být ve
správném poměru se stupněm
odchylky.
TĚŽKÉ CHYBY
Nadměrná agresivita, bojácnost
Krátká a kulatá hlava s
vystupujícíma očima
Přílišné zdůraznění buldokovitého
typu (plochá lebka, hřbet nosu
kratší, než čtvrtina celkové
délky hlavy)
Výrazná stranová odchylka
čelistí
Řezáky, viditelné i při
zavřené tlamě
Klenutý (konvexní) hřbet
Ocas se srostlými obratli, pokud
není vybočen do strany
Vtočené tlapy hrudních
končetiny i lehkého stupně
Přehnaně vytočené tlapy
hrudních končetin
Ploché stehno
Příliš otevřený úhel hlezna
(strmé úhlení)
Úhly příliš uzavřené,
"podstavěná"
pánevní končetina
Hlezna kravský nebo sudovitý
postoj
Strnulé nebo vzadu silně
kolébavé chody
Nepřiměřeně drsně supící
psi
Bílá na špičce ocasu nebo na
přední straně končetin nad
předním nebo zadním nadprstím
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Dlouhá a úzká hlava s málo
výrazným stopem; hřbet nosu
delší než třetina celkové
délky hlavy (nedostatky v typu v
oblasti hlavy)
Hřbet nosu rovnoběžný s
horní linií lebky nebo
spadající; konvexní hřbet
nosu
Zkřížené čelisti
Chybějící předkus
I při zavřené tlamě
viditelné špičáky
Při zavřené tlamě neustále
viditelný jazyk
Zalomený ocas, který je zalomen
do strany nebo zatočený (jako
vývrtka)
Zkřivený nebo zkrácený ocas
Křivé hrudní končetiny se
silně prošlápnutým nadprstím
Úhel hlezna otevřený dozadu
(hlezno pánevní končetiny
ohnuté dopředu)
Bílý na hlavě nebo na těle,
jiná barva srsti než
"fauve" (žlutá)
Zjistitelné nedostatky, vedoucí
k invaliditě
POZN.:
Psi musí mít
viditelně normálně vyvinutá
varlata zcela spuštěná do
šourku.
|